Jméno: František Kožík
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Tento spisovatel působil také jako textař písní a herec. Zajímavostí je, že umí esperanto. Proslul zejména svými historickými a biografickými romány, které velmi často podepisoval jako Jiří Žalman. V roce 1988 mu byl udělen titul národního umělce a získal také Čestné občanství města Kroměříže.
Život
František Kožík se narodil 16. května 1909 v Uherském Brodě a zemřel 5. dubna 1997 v Praze. Dnes je pohřben na Vinohradském hřbitově. Byl ženatý celkem dvakrát, jeho první manželkou byla herečka Zdeňka Švabíková, druhou manželkou pak spisovatelka Olga Horáková.
Studovat začal v roce 1915, když navštěvoval učitelský ústav v Kroměříži. V té době již v Evropě probíhala první světová válka. V roce 1919 pokračoval ve studiu na gymnáziu v Uherském Hradišti. Maturitu ale dokončil až na dalším gymnáziu, kam přestoupil v roce 1925. Jednalo se o brněnské reálné gymnázium. Na tato studia navázal na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Roku 1931 získal titul doktora práv.
Od roku 1931 studoval také Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. Kromě toho se zajímal také o režii a dramaturgii. Tyto obory studoval od roku 1928, a již 1931 v nich vykonal absolutorium.
V letech 1933 až 1940 působil jako rozhlasový režisér brněnského programu Verda Stacio. Tento program byl unikátní v tom, že vysílal v esperantu. Stal se také členem herecké skupiny TRAKT, kde se setkal s další členkou (a svou budoucí manželkou) Zdeňkou Švabíkovou.
Připravoval rozhlasové pořady, v češtině i esperantu, zaměřoval se zejména na tvorbu pro mládež. Kromě této činnosti psal také libreta k operám. Stal se také dramaturgem propagandistických rozhlasových skečů, které se vysílaly v době protektorátu.
V devadesátých letech minulého století se účastnil různých kulturních akcí, které uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí.
Jeho dcerou je Alena Kožíková, česká dramaturgyně, teatroložka a překladatelka z francouzštiny. Tato žena pochází z prvního manželství Františka Kožíka se Zdeňkou Švabíkovou.
Dílo
Největší z pierotů
Kniha je z roku 1939. hlavní postavou je herec Jean Gaspard Deburau, který má po matce také české kořeny. Snaží se prorazit ve Francii, což se mu ale nedaří, a tak se dokonce pokusí i o sebevraždu. Před dokonáním činu ho zachrání prostitutka. Úspěšný se stane poté, co mu pomohou jeho obdivovatelé z vyšších vrstev. Spolu s úspěchem v práci ale dochází k problémům v manželství. Najde si nový vztah, ale nyní ho pro změnu trápí zdraví.
Básník neumírá
V biografii se básník zabývá portugalským básníkem Luisem de Camoes. Kniha vyšla v roce 1940.
Na dolinách svítá
Tato kniha vyšla původně v roku 1947, přepracována byla ale roku 1971 s titulem Hejtman Šarovec. Jedná se o historický román o hrdinovi, který v roce 1605 pomáhal chránit Slovácko před Bočkajovci.
Vítězství vůle (Příklad Emila Zátopka)
Biografická kniha o nejznámějším českém sportovci vyšla v roce 1949.
Josef Mánes
V této biografii z roku 1955 se autor zabývá životem malíře Josefa Mánese.
Synové hor
Kniha z roku 1954 pojednává o tragédii, která se odehrála na horách – čeští lyžaři Hanč a Vrbata při ní zahynuli.
Na shledanou, Emile!
Jedná se o další knihu o Emilu Zátopkovi, z roku 1957.
Světlo v temnotách
Tato kniha pojednává o životě Jana Ámose Komenského. Vyšla v roce 1958.
Rytíř smutné postavy
Kniha o autorovi neznámějšího rytíře světa – Cervantesovi – je z roku 1958.
Zákon věrných strážců
Tato kniha z roku 1961 je určena dětem.
Po zarostlém chodníčku
Biografie Leoše Janáčka vyšla v roce 1967.
Miláček národa
Biografie o Josefu Kajetánu Tylovi vyšla v roce 1975.
